Specifickými poruchami učení se zabývají psychologové, speciální pedagogové i někteří matematikové. Speciální pedagog J. Novák uvádí tuto klasifikaci poruch a narušení matematických schopností:
1) Kalkulastenie – mírné narušení matematických schopností, které je podmíněno nedostatečnou nebo nesprávnou stimulací ze strany rodiny nebo školy. Dítě má normální schopnosti pro matematiku, ale vlivem působení vnějších faktorů nejsou rozvinuty v potřebné matematické vědomosti a dovednosti. Kalkulastenie se tedy nepovažuje za vývojovou poruchu učení.
Lze rozlišit následující typy:
a) Sekundární kalkulastenie – selhávání v matematice, které vzniká jako odezva dítěte na nevhodné reakce, např. ze strany spolužáků, rodičů, ale i pedagogů ve výuce matematiky nebo v domácí přípravě, přičemž specifické a všeobecné předpoklady pro matematiku jsou zachovány.
b) Sekundární neurotická kalkulastenie – matematické schopnosti jsou narušeny vlivem působení emocionálních, neurotizujících, či sociálních činitelů na dítě, např. nepodnětné nebo nesouladné rodinné zázemí, finanční, bytové a jiné problémy rodičů, neúměrná ambicióznost rodičů nebo vyučujících.
c) Pseudokalkulastenie – nejsou narušeny všeobecné ani specifické schopnosti pro matematiku, ale s ohledem na odlišný typ osobnosti téměř či výrazně neodpovídá způsob učení (výuky) stylu učení dítěte.
2) Hypokalkulie – mírné narušení schopností pro matematiku, které se jeví jako podprůměrné, přitom jsou všeobecné rozumové předpoklady průměrné nebo mohou být i nadprůměrné a rovněž rodinné zázemí i příprava na školní výuku jsou zcela přiměřené.
3) Oligokalkulie – kromě nízké úrovně rozumových schopností jsou zde i výrazně snížené předpoklady pro matematiku. Jedinec s touto poruchou je většinou vzděláván ve zvláštní škole. Při oligokalkulii je hodnota matematického kvocientu (MQ), ale i IQ snížena alespoň o 25%, je tedy nižší než 75.
4) Dyskalkulie – (rozšířená definice) je vývojová porucha učení v matematice s výrazně narušenými dílčími předpoklady pro matematiku při alespoň průměrně rozvinutých rozumových schopnostech dítěte. Rovněž rodinné zázemí i příprava na školní výuku jsou přiměřené.
5) Akalkulie – představuje úplnou neschopnost počítat a zvládat i nejjednodušší početní operace a chápat matematické pojmy a vztahy. o tuto poruchu se jedná zpravidla tehdy, pokud jde o ztrátu již rozvinutých početních dovedností, často v důsledku mozkového poškození.
6) Parakalkulie – je výraznou kvalitativní odchylkou od normálních matematických schopností, např. dítě zaměňuje číselné pojmy a znaky s písmeny apod. Tato porucha je však často příznakem duševního onemocnění a vyskytuje se poměrně zřídka.