Dyskalkulie

I dyskalkulik se může matematiku naučit

Zkušenosti

Paní učitelka měla právě ve 3. ročníku střední pedagogické školy  2 dyskalkuliky. Dříve již jednu dykalkuličku učila. Její zkušenosti zde uvádím :
Dyskalkulici zaměňují čísla a také znaménka + a -. Z tohoto důvodu mají povolenou kalkulačku. Problémy dělá i určení větší, menší, rovnice (převádění z jedné strany na druhou), nerovnice, úprava výrazů (převádění na společného jmenovatele, závorky, znaménka), soustava rovnic (sčítací metoda - něco sečte a něco odečte podle toho jak se mu to hodí). Nyní začínáme probírat funkce, což zatím zvládají dobře (funkce sudá, lichá, omezená, minimum, maximum, obor hodnot, definiční obor). S geometrií má jeden menší potíže a druhý je bez potíží.
Na práci potřebují absolutní klid. Při písemce nesmí nikdo promluvit nahlas, pokud někdo něco chce přihlásí se, já k němu jdu a šeptem se domluvíme. Pokud jsou u tabule a udělají chybu, začnou panikařit, je třeba je hned uklidnit. S jednou dívkou mám domluvené, že pokud neví tak na mě mrkne a já jí pomůžu, aby se dlouho netrápila.
Studenti mají možnost mě kdykoli v hodině zastavit a zeptat se: „Jak jste na to přišli?“. Po vyřešení příkladu, znovu zopakuji myšlenkový postup, někdy také nechám někoho ze třídy vysvětlit probíranou látku, při vysvětlování, totiž nepoužívá tolik odborných výrazů a ostatním studentům to může pomoci v pochopení. Já pouze kontroluji obsahovou stránku. V hodinách neexistuje, abych řekla: „To jsi měl už dávno umět, tak máš za 5.“ V hodinách se mohou ptát na cokoliv, hodnotím pouze písemky, zkoušení a domácí úkoly. Kdykoliv mohou přijít na konzultaci.
Studentům s dyskalkulií matematika nejde, potřebují jí věnovat více času, tedy se ji neradi učí. Pak je velmi těžké poznat, co je způsobeno dyskalkulií a co se nenaučili. Vzhledem k tomu, že mají možnost za mnou kdykoliv přijít a na písemku dávám příklady z učebnice, tak v konečném hodnocení jim neulevuji (o půl stupně ano, ale pokud mají samé pětky tak ne). Jednomu dyskalkulikovi hrozila na vysvědčení pětka, dokázal se naučit na krásnou trojku a ani nepotřeboval kalkulačku.
Hoch na to kašle a je vzteklý, nevím jestli to také může být způsobeno dyskalkulií. Dívka se s tím pere, nakonec to dá dohromady.
            Po té co jsem se dozvěděla, že mám ve třídě dyskalkulika, začala jsem se o to zajímat, byla jsem i v poradně. Pro střední školy toho moc není, většina materiálů je pro 1. stupeň ZŠ. To co jsem kvůli nim zavedla (absolutní klid při písemce, možnost kdykoliv se ptát,…) prospělo celé třídě.
Posledni komentare
19.03.2016 06:06:36: docela v pohodě! S hodně поржал :) smiley${1} Medal of honor save
23.10.2011 10:37:34: Dyskalkulik nemůže propadnout!!! nebo Vy byste snad chtěla aby mohl? Jestli jo,tak jste s prominutím...
23.10.2011 09:41:23: Je vidět,že jste ještě nezkušená učitelka jinak by Vás totiž něco takovýho ani nenapadlo.
30.06.2011 22:21:16: Není to jednoduché oboustranně. Většina učitelů oceňuje snahu. Do škol se běžte podívat, vnímejte at...
Na fakultě informatiky Masarykovy univerzity studuje dyskalkulik. O tomto studentovi vím jen zprostředkovaně přes jeho kamarády, kteří mi na něj nechtěli dát kontakt. Student o své poruše nerad mluví, stydí se za ni. Údajně mu nedělá problémy i vysoce abstraktní myšlení, velké problémy má s důkazy, zejména s matematickou indukcí. Otázkou zůstává zda nerozumí podstatě matematické indukce, či mu dělá potíže práce se symboly, úprava vzorců, apod.
Navštívila jsem dívku Janu, která má dyskalkulii a také dyslexii. Velice pěkně se rozpovídala a zde uvádím její zkušenosti a názory:
Slyšela jsem, že by se problémy s dyskalkulií v adolescenci měly zlepšit, ale u mě to tak není ani u víc lidí co znám.
Chodila jsem do specializované třídy pro dyslektiky na ZŠ Mendlovo náměstí. Jediný rozdíl oproti normální třídě byl v tom, že nás bylo 15 a že jsme byli slovně hodnoceni (např.: ovládá, v podstatě ovládá, ovládá se značnými mezerami). Menší počet žáků ve třídě mi nepomohl, spíš bych potřebovala individuální práci.
Já osobně si myslím, že není dobré dávat žáky do specializovaných tříd. Není pak takový nátlak a vede k rezignaci a averzi (vykašle se na to). (Žák učitelce:“Já to číst nebudu, já to neumím, já se na to můžu vykašlat.“). Je to i tím okolím, vidíš to kolem sebe. Bylo by lepší být v normální třídě, pak je ale potřeba učitel, který to chápe a neponižuje. Na děcka musíš trochu tlačit, aby se něco naučili. Můžeš to z nich vydupat.
Umím sčítat, odčítat, trochu násobit, ještě míň dělit. Zlomky vůbec. Neorientuji se v tom, nevím o čem to je. Když mám něco počítat mám strach, že to sama neudělám, že to nezvládnu. Je lepší, jestliže vedle mě někdo sedí, vím, že mi pomůže, když nebudu vědět jak dál. Rýsování mě bavilo, ale nechápala jsem zadání, ještě když ho blbě přečteš (problémy se zadáním platí obecně). Pokud učitelka vysvětlila co se chce, bylo to lepší. Projevovalo se to zvlášť u písemek. Vzorec se dá naučit, ale nedovedeš ho dát dohromady s číslem a seš v kopru. Stačí jinak závorka, znaménko a nevíš si rady. Nemohli jsme používat kalkulačku.
            Mám dobrou paměť, vyhrávala jsem soutěže na paměť (i třeba pexeso). U češtiny se dají věci zapamatovat, ale u matiky ne. V češtině si zapamatuješ co se jak píše, ale matematice je každý příklad jiný.
            Jednou za rok máš jít na psychologické vyšetření, tam Tě má odeslat učitel, ale ten to nechává na rodině. Vyšetření je delší. Záleží na rodině - rodina je důležitá. Psycholog pozná jestli tomu fakt nerozumíš, nebo je to z lenosti.
Děckám se při čtení stávalo, že přidávali písmena, já jsem je spíš vynechávala. Ty tomu rozumíš, ale ostatní ne. Písmena se také pletla l-t, b-d, o-v. U delších souvětí se stává, že větu nedočteš, ale domyslíš. Nedojde Ti to, až Tě někdo upozorní.
Při učení mi pomáhala praxe, když jsem se něco naučila a pak to viděla v praxi.
Hruštičky, švestičky a furt seš na nule. Tam se to pořád vysvětluje na jablíčkách a hruštičkách.
Hlásila jsem se na střední školu (zdravotní sestra). Zástupkyně ředitele mi řekla: „Co se hlásíte na školu, kde je matematika?
U Lukáše došlo na SŠ ke zlepšení dyskalkulie, přesto měl stále problémy se zlomky a se všemi druhy rovnic, ale byl schopen se to naučit, dle jeho slov:„Nalili mi to do hlavy.“. Neměl problémy se základními operacemi (sečítání, odčítání, násobení, dělení), se slovními úlohami a jejich převedení do matematické podoby, s geometrií, rýsováním, funkcemi a jejich grafy, goniometrií.
Na gymnáziu na Slovanském náměstí, je učitel, který měl ve třídě dysgrafika. Jeho diagnóza se velmi promítala i do matematiky, tak uvádím i jeho zkušenosti:
·        psal hrozně, čísla se nedala poznat, dohodli jsme se, že 7 se bude od 1 lišit přeškrtnutím.
·        matematické myšlení měl výborné.
·        hlásil se na odbornou fyziku do Prahy (na to bych si netroufl ani já sám), tam se dostal bez přijímaček, díky účasti v celostátním kole matematické olympiády (což jsem mu doporučil, písemné přijímací zkoušky by zřejmě nezvládl).