Dyskalkulie

I dyskalkulik se může matematiku naučit

Vliv ostatních specifických poruch učení na výuku matematiky

Pokud má student diagnostikovánu některou ze specifických poruch učení, zejména dyslexii a dysgrafii, mohou tyto poruchy výrazně ovlivnit i jeho úspěšnost v matematice.

Dyslexie je specifická porucha čtení, projevující se v některých případech již v úplných počátcích čtení při rozpoznání a zapamatování si jednotlivých písmen, zvláště pak v rozlišování písmen tvarově podobných (b-d, s-z, t-j). Problémem může být i rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p). Obtíže takto postižených dětí se promítají do rychlosti čtení, správnosti čtení a porozumění čtenému textu.

Dyslektik může mít v matematice problémy se záměnou tvarově podobných číslic, se zápisem textu pomocí matematického jazyka, s rozlišením geometrických útvarů (čtverec, trojúhelník,…). Dále má dyslexie vliv na schopnost číst s porozuměním matematické znaky, matematický text a zadaní slovních úloh. Při výuce bychom po dyslektikovi neměli žádat čtení nahlas, zbytečně jej to stresuje.

Dysgrafie je specifická porucha psaní postihující zejména schopnost napodobit tvar písmen a řazení písmen. Dítě si nepamatuje tvary písmen, opět zaměňuje tvarově podobná písmena, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Studenti postižení touto poruchou se dlouho nemohou naučit dodržení lineatury, výšky písma. Přílišné soustředění na grafickou stránku písemného projevu často způsobuje neschopnost soustředit se na pravopisné jevy.

V matematice není dysgrafik schopen zápisu matematických symbolů a matematického textu, zápisu čísel řádně pod sebe, zejména při písemných algoritmech. Dysgrafik má problémy při rýsování, jeho písmo může být nečitelné. V matematice může dysgrafikům pomoci linkovaný nebo čtverečkovaný sešit.

Dysortografie je specifická porucha pravopisu. Znemožňuje dítěti správné zapsání všech písmen ve správném pořadí včetně délek a měkkosti. Tato porucha často souvisí s  dyslexií a dysgrafií. Její obraz se během vývoje dítěte mění. V počátcích školní docházky, 1. – 3. ročníku se vyskytuje velké množství tzv. dysortografických chyb: vynechávky, záměny písmen, inverze, zkomoleniny, nesprávně umístěné nebo vynechané vyznačení délek samohlásek, chyby v měkčení. Postupně a při kvalitní péči dělá dítě těchto chyb méně, ale na správné napsání potřebuje více času, než ostatní žáci. V časově limitovaných úkolech (diktáty, písemné prověrky v jakémkoliv předmětu) se dysortografické chyby znovu objevují, přibývají chyby pravopisné i v jevech, které si dítě osvojilo a umí je ústně bez obtíží a správně zdůvodnit.

Někteří učitelé při hodnocení písemek v matematice berou v úvahu i pravopisné chyby, u studentů s dysortografií je třeba od tohoto způsobu hodnocení upustit. Na matematiku má spíše vliv dyslexie a dysgrafie, se kterými bývá tato porucha často spojena, než samotná dysortografie.

Dyspinxie představuje specifickou poruchu kreslení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby. Dítě zachází s tužkou neobratně, tvrdě, nedokáže převést svou představu z trojrozměrného prostoru na dvojrozměrný papír, má potíže s pochopením perspektivy.

Dítě trpící dyspinxií zřejmě bude mít potíže s pochopením stereometrie a s rýsováním.

Dysmúzie je specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby. Projevuje se obtížemi v rozlišování tónů, dítě si nepamatuje melodii, nerozlišuje a není schopno reprodukovat rytmus. Potíže se čtením a zápisem not spíše souvisí s problémy dyslektickými respektive dysgrafickými.

Dyspraxie je specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Tato porucha se může projevit jak při běžných denních činnostech, tak ve vyučování. Děti s dyspraxií bývají pomalé, nezručné, neupravené, jejich výrobky jsou nevzhledné. Jejich obtíže se mohou projevit jak při psaní, tak kreslení, tělesné výchově i při pracovním vyučování, ale také při mluvení, protože dyspraxie může způsobit artikulační neobratnost. V matematice může mít dyspraxie vliv na kvalitu rýsování.