Dyskalkulie

I dyskalkulik se může matematiku naučit

Dyskalkulie a inteligence

         Z definice dyskalkulie vyplývá, že je třeba odlišit obtíže v matematice způsobené poruchou od těch, které odpovídají nižší inteligenci. Dyskalkulie není diagnostikována u dětí s nižším IQ než 90, v odůvodněných případech než 85. Mentální retardace je totiž sama o sobě poruchou, která vzniká na podkladě organického poškození mozku. Je to porucha primární, která natolik ovlivňuje psychiku dítěte, že ji nelze zaměňovat se specifickými vývojovými poruchami učení. Děti s dyskalkulií i jinými specifickými poruchami učení mají průměrnou, někdy až nadprůměrnou inteligenci. Poruchy spojené s vysokým IQ, nemusí být vůbec objeveny.

          O. Zelinková (22) uvádí: „Matematické schopnosti tvoří jednu speciální složku struktury inteligence. Dle Košče a dalších autorů, které cituje, do 8-9 let má všeobecná schopnost sedmkrát větší důležitost při školní úspěšnosti než schopnosti matematické. Teprve kolem 12. roku se výrazně uplatňují matematické schopnosti, přičemž však všeobecná inteligence nadále přibližně dvakrát více ovlivňuje úspěchy ve škole. Vzhledem k tomu nelze na základě inteligence usuzovat na úroveň matematických schopností a naopak na základě úspěšnosti v matematice nelze usuzovat na úroveň inteligence.“