Dyskalkulie

I dyskalkulik se může matematiku naučit

Slovní úlohy

Slovní úlohy – ne strašák, ale příležitost!

Jak přiblížit žákům slovní úlohy? Jak v nich nevyvolat odpor ke slovním úlohám? Jak překonat strach žáků ze slovních úloh? Pokud se ptáte se na tyto a podobné otázky, tak jsou pro Vás určeny následující tipy, jak toho docílit.
- pojem slovní úloha ztotožnit v nižších třídách s pojmem hádanka;
- zadávat mladším žákům slovní úlohy ústně – považují je tak skutečně za hádanky, nevyčerpává je čtení, osvědčilo se, že výsledek jdou učiteli (nebo spolužákovi) pošeptat;
- pro zvýšení motivace lze údaje ve složitějších slovních úlohách zadávat postupně jako „indicie“ potřebné k vyřešení příkladu – úloha je řešena skupinou;
- před započetím řešení slovní úlohy při samostatné práci je potřeba si ověřit, zda žáci všem slovům rozumějí (ne pouze „str.75/cv.9“)
Příklad: Žák nerozuměl slovu „vysázel“, předpona vy- v něm budila dojem vyhození pryč;
- zásadně netrvat na nutnosti zápisu slovní úlohy;
- i jiný zápis žáka může být spravný!!!;
- řešit množství slovních úloh společně – každá slovní úloha je vlastně jakýsi příběh – je třeba s dětmi rozebrat: o kom?, co dělá?, jak to asi dopadne?, stalo se jim něco podobného?, úlohu lze ilustrovat, dramatizovat;
- podněcovat žáky k tvorbě vlastních slovních úloh pro spolužáky např. s využitím informací s číselnými údaji vyhledaných v časopisech, encyklopediích (podmínka: slovní úloha musí být reálná, vypočitatelná, musí spolužáky bavit);
- umožnit žákům vybrat si slovní úlohu (vytvořit kartotéku slovních úloh dle obtížnosti, pro slabší žáky zvýraznit důležité údaje, motivovat žáky
k pokusu o vyřešení stále složitějších úloh) – „zvládnu?“;
- umožnit žákům konzultovat řešení se spolužákem (spolužák má „srozumitelnější jazyk“);
- zajistit, aby každý žák zažil při řešení slovních úloh úspěch – a to možností výběru slovní úlohy, možností konzultace, spolupráce, odloženého řešení (bude o úloze přemýšlet doma);
- rada s rodiči i pomoc rodiče s domácím úkolem může být prospěšná;
- umožnit žákům zkontrolovat si výsledek a porovnat svoje řešení s řešením spolužáků (žáci si navzájem lépe rozumí a srozumitelněji si to vysvětlí);
- zajistit takovou atmosféru ve třídě, aby žák mohl kdykoli říci „Nerozumím, vysvětlete mi to“;
- ptát se žáka „Čemu jsi nerozuměl?“, ne „Proč neumíš?“;
- ptát se žáka „Proč jsi tak počítal?“, odnaučovat odpověď „Nevím.“;
- vést žáky k vzájemnému hledání důvodů nesprávného řešení;
- nebát se požádat žáky o pomoc při hledání důvodu spolužákova
nesprávného řešení (velmi se osvědčil přístup: „Když nevíš, zeptej se
dětí!“).
Za hlavní zásadu úspěšného vzdělávacího procesu považuji to, že se všechny děti musí
cítit ve třídě bezpečně. Role učitele je učit, nikoli zkoušet.

Psáno na základě příspěvku PaedDr. Ivany Jonoušové Slovní úlohy jako prostředek rozvoje komunikativních dovedností žáků na konferenci Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností.
Žádné komentáře